Zlomená kletba
Ahoj Tome,
našla jsem text, který jsem si zapsala snad druhý nebo třetí den po regresi u Tebe:
Chtěla jsem řešit sebedůvěru, kterou jsem původně považovala za příčinu svých životních nezdarů. Nejdříve mé ego kličkovalo a nechtělo pustit k pravé příčině. Až když jsem nahlas prohlásila, že mám pocit, že mě nebo jeho (kolegu) někdo nebo něco tahá za nos, se to prolomilo. Ucítila jsem na svých bocích obří pařáty s dlouhými, ošklivými prsty a drápy, pevně zaklesnuté do mého těla. Bylo to zlo, které mělo podobu ošklivého skřeta, jak vystřiženého z hororu. Zjistili jsme, že na mě exmanžel uvalil kletbu – „nikdy nebudeš šťastná“. Kletbu jsem zlomila, skřet zmizel v dáli – zmenšoval se tak dlouho až zmizel v nicotě. S exmanželem jsme si odpustili, a naše Duše k sobě opět pocítily lásku, která jediná je pravdou navěky. Kletbu jsem viděla jako železné obruče v několika vrstvách obtočené kolem mého břicha – kdy jedna po druhé praskaly. Bylo to velmi silné, a uvolňující. Uvidíme, co přinesou po tomto uvolnění další zítřky… Je to cesta, stále mám na čem pracovat…
B.